NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Další kapela z Orlanda. Upřesním - další matematická kapela z Orlanda. Ale nebojte se. Tentokráte ze zcela odlišného hudebního spektra, než jsou nedávno recenzovaní death-grindoví technici z QUARTER THE VILLAIN. CITY OF IFA se prohánějí po pláních math-rocku s mnoha přesahy od emocore a screama až někam k progresivním experimentátorům typu MARS VOLTA nebo kytarovým hrdinům z THE FALL OF TROY. Pro mladou trojku jsou typické zajímavé rytmy, které mají tah na branku a skvěle a živě fungují i přes to, že se do nich pašuje celkem dost nepravidelností. Nádavkem tu máme dva hlasové protiklady, ve kterých se baskytarista Chase Patterson stará o lehce afektované melodické vokály a kytarista Paul Hundeby vše rozostřuje svým méně čitelným hulákáním, jež má tedy v mých uších jisté rezervy, ale poměrně originálně dobarvuje celkový feeling nahrávky.
Paul svoji kytaru přepíná mezi třemi výtečně zvládnutými polohami. Tou první je krouhaná rytmická poctivost přitakávající zašmodrchaným rytmům, druhou pak prstolamné sólové výjezdy a vyhrávky, kterými velmi často solí výše zmíněnou první složku a konečně za třetí to jsou náladové plochy, které nonšalantně směřují někam do postrockových krajinek. Nejsem si jist, jestli tento mladý trojlístkek udělá díru do světa. Bez silnějšího vydavatele v zádech to půjde těžko, ale nechybí jim ani tvůrčí zápal (na tento rock plánují další studiovou nahrávku) ani instrumentální a skladatelský talent. Pro mě velmi příjemné překvapení, které by si větší pozornost rozhodně zasloužilo.
7 / 10
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.